Vánoce jsou za námi a kromě bramborovýho salátu, řízků, času s rodinou a dárků přinesly ještě jedno audiovizuální dílo, o kterým se v plzeňským rapovým podhoubí už nějakou dobu šuškalo, jestli vůbec kdy vyjde. Videoklip ke skejtovo-pejskařský hymně Já a Marley je tady!
Na našich výpravách už jsme slyšeli všechno od „A není to jakoby týrání zvířat?“ až po „no to je k sežrání“. Né že by kdy Marley dával little fuck komukoli kdo komentoval naší jízdu. Jediný co toho chlapa zajímá je rychlost a díky němu jsem začal jezdit rychle i já, abych ho nebrzdil. Už při naší první jízdě jsem věděl že tohle je začátek velikýho dobrodružství.
Text ke mě dá se říct přišel sám. Protože jsme v tý době jezdili s Marleym skoro každej den, materiál se v hlavě kupil průběžně. A protože naše cesty vedly většinou do hospody, z Marleyho se na mnoha místech pomalu ale jistě stával štamgast. Mimo to byl už na několika čundrech, kde si pro svojí perfektní ofinu vysloužil přezdívku Koci, podle Martina Kociána z Lunetic.
Půjčovný psího převleku nebyl úplně pakatel a proto byla potřeba natočit s ním všechno za jeden víkend, aby se mohl zase v pondělí vrátit. Samozřejmě né každej měl čas celou dobu a i proto hrajou Marleyho celkem čtyři kluci: Dan – záběry s holkama, slapmaker, Puška – scény na skejtu, Matěj – scény ve zverimexu a Ynegg – vystoupení jako DJ s Kenasem a Nejtem.
Na nějakou dobu jsme okupovali Polní ulici na Slovanech, kde se točily sjezdový scény – tenkrát se na natáčení sešla skvělá parta, bylo nádherný léto a tak nikomu nevadilo se párkrát vrátit do kopce pro několik dalších záběrů. Ostatně kdo měl štěstí, toho vytáhl strejda Krouzmen na skůtru, nebo Maru za autem, z jehož kufru pořizoval záběry Kuba z Mimo Media. Vzpomínám na to pokaždý, když tou ulicí jedu do města.
O bezchybnou pilotáž a skvělý scény s dronem se postaral Honza, kterej byl taky jedním z těch, kdo se neustále pídil po tom, kdy už bude dílo venku a jeho záběry spatří světlo světa. Trvalo to ale ještě dlouho, než jsem pro něj měl dobrý zprávy.
Po tomhle natáčecím víkendu jsem byl rozhodnutej dotočit dvě scény, vzít si od všech záběry a sestříhat to vlastními silami. Taky jsme měli s Nejtem v plánu vydat desku a tuhle věc vypálit ven těsně před ní. Desku se nepodařilo dokončit, ačkoli mezi telefony přátel dodnes koluje sedmnácti trackový demo.
Dotáčky se postupně odkládaly a nastalo období, mírně řečeno, nulový motivace k čemukoli. Po nějaký době se ze vtípků o nedokončeným klipu v mojí partě stal folklór a já už ani nevěřil, že se to někdy v dobré obrátí. Stačí tomu dát trochu času a zapomeneš na cokoli. Klidně i na rozdělanej klip. Záběry už tlely na magnetických nosičích nějaký tři roky, když opět podal pomocnou ruku Kuba z Mimo Media a nabídl, že do vánoc klip dokončí a vydáme ho jako dárek.
Já už měl tou dobou v hlavě, že natočíme úvodní scénu dvou vysloužilých skejtáků, kteří na zápraží domu v houpacích křeslech vzpomínají na dávná léta blbnutí, rotujících koleček a cvakajících drápků. Do Vánoc chybělo už jen pár dní, takže jsme se vymazlenýmu zápraží s křeslama vysmáli a točilo se na chatě u kamínek. Problémem byla původní verze písničky Já a Marley, která zvukově odrážela naše schopnosti v roce 2016.
Museli jsme to tedy kompletně přenahrát a smíchat, což díky CannaLand studiu nebyl problém. Tím byl čas. Chvíli taky trvalo najít stopy beatu, který mi Kubake posílal v roce 2016, ale zadařilo se a v předvečer vydání, tedy 23.12.2019 jsme s Markem vyrazili do studia. V deset večer bylo natočeno, a 24.12.2019 v 1:48 jsem posílal Kubovi hotovej mix. O dvanáct minut později mi přišlo „tohle bude dlouhá noc“. Během štědrýho dne se divoce renderovalo a v půl šestý přišlo vítězoslavné „je to tam, jdu klepat řízky“.
A teď už sleduj klip Já a Marley v plný parádě 🙂
Kenas